Břidlice je označení pro usazené částečně metamorfované horniny s jemnou zrnitostí vzniklé z jílovců a prachovců (jílu a prachu). Jinými slovy břidlice je přírodní kámen. Břidlice byla od nepaměti využívaná, mimo jiné, jako přírodní střešní krytina. První použití je téměř dva a půl tisíce let staré a tyto střešní krytiny se ve starověku i středověku používaly zejména na různé významné stavby, například hrady, zámky, sakrální stavby, kostely, katedrály nebo různé stavby, které měly reprezentovat danou osobu, stát apod. V neposlední řadě můžeme najít břidlicové střechy i na rodinných domech po celé Evropě. Jinými slovy tato střešní krytina reprezentovala majitele. Vzhledem k tomu, že tato krytina se používala celá staletí a nebyly jiné technologie, tak samozřejmě byla velmi žádaná.

Břidlice může být upravena do tzv. střešních šablon ve tvaru čtverců, obdelníků, bobrovek, šupin s různými rozměry. Největší rozmach zažily břidlicové střechy v Evropě od roku 1870 do první světové války, za což břidlice vděčí své extrémně nízké nasákavosti vody. V dnešní době se břidlice řadí mezi luxusnější střešní krytiny. Vyniká především přirozenou přírodní krásou a trvanlivostí. Trvanlivost střechy z břidlicového šindele nebo tašek se odhaduje až na stovky let. Díky velmi nízké absorbitě vody je materiál velmi odolný i v průběhu mrazů. Díky své nízké vodivosti má navíc i izolační vlastnosti. Pokud uvidíte na střeše břidlici, tak je to krytina, která je nenapodobitelná vzhledem k různým přírodním odleskům a různým vybarvením, které jsou typické pro danou lokalitu, kde se břidlice těží. Břidlice je jako jediná, ze všech krytin zmiňovaných v tomto článku, přírodního původu.

S nástupem průmyslové revoluce přišly první krytiny, které břidlici imitovaly. Bylo to právě v českých zemích, kde před více jak 100 lety se objevila první imitace, první eternit, eternitová šablona, čtverec o rozměru 40 x 40 cm, který měl useknuté rohy. Dostala jméno „česká šablona“. Po položení vypadá tato krytina pouze jen jako čtverec.